Soubor pohádek, skládající se z pěti próz (Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel, Jedinečná raketa). Wilde se zde inspiruje H. Ch.Andersenem a rozvíjí také některé jeho náměty. Pohádky nemají vždycky šťastný konec, ten ale někdy chybí i v příbězích našich životů. Geniální spisovatel v této knize ze všech sil touží najít pravdu, která je, jak sám říkal, "málokdy čistá a nikdy ne jednoduchá".
j
Šťastný princ vypráví o nádherné soše prince, pokryté zlatem a posázené drahokamy. Princ však ze svého vyvýšeného místa sleduje utrpení chudých v celém městě. Když k němu jednoho dne zavítá vlaštovka, požádá ji aby roznesla vše cenné, co na něm je všem těm chudákům. Ta přání splní, ale nestačí již odlétnout do teplých krajin a zmrzne. Princovo olověné srdce žalem puká a když kolem projíždějí konšelé, rozhodnou se nevzhlednou sochu odstranit.Wilde chtěl v tomto podobenství symbolicky vyjádřit smysl umělecké tvorby, princip sebeobětování.
"Když jsem byl živ a měl jsem lidské srdce," odpověděla socha, "to jsem ještě nevěděl, co to jsou slzy, protože jsem žil v paláci, kam nemá přístup zármutek. Ve dne jsem si hrával se svými druhy v zahradě a večer jsem zahajoval tance ve velké dvoraně. Ta zahrada byla obehnána vysokánskou zdí, ale co je za ní, o to jsem se nikdy nestaral, když kolem mě bylo všechno tak krásné. Moji dvořané mi říkali Šťastný princ, a jsou-li radovánky štěstím, pak jsem dozajista šťastný byl. Tak jsem žil a tak jsem zemřel. A teď, co jsem mrtev, stojím tady nahoře, tak vysoko, že vidím všechnu hanebnost a všechnu bídu svého města, a ačkoli mám srdce ulité z olova, nemohu se ubránit pláči."
Slavík a růže
Chudý student by rád tančil s bohatou dcerkou, ale podmínkou je darování rudé růže, kterou student nemůže opatřit. Slavík v jeho zahradě se mu rozhodne pomoci a požádá růžový keř. Ten souhlasí, ale pod podmínkou, že slavík zbarví růži vlastní krví. Slavík se nakonec obětuje, umírá a růže vykvétá. Student ji utrhne a zanese své vyvolené, která jej však odmítá s tím, že jiný ji nabídl cennější dary než obyčejnou růži.
"Raduj se," volal slavík, "raduj se, budeš mít tu svou červenou růži! Já ji za měsíčního světla vytvořím z hudby a zbarvím krví vlastního srdce. A od tebe žádám jen jedno: abys vždycky zůstal opravdovým milencem, neboť láska je moudřejší než filosofie, a ta je velmi moudrá, a vlivnější než moc, a ta je velmi vlivná. Plamenně zbarvena jsou její křídla a jako plamen je zbarveno i její tělo. Rty má sladké jako med a dech jí voní po kadidle."
Pohádku si můžete přečíst TADY online...
l
Sobecký obr
Do obrovy zahrady si tajně chodí hrát děti, ale jednou je obr zastihne a vyžene. V jeho zahradě se však na dlouho usídlí zima a až tehdy kdy se obr polepší, nastane opět jaro. Na konci příběhu obr umírá a objevuje se zde i prvek křesťanského ráje.
A díté se na obra usmálo a řeklo mu: "Jednou jsi mi dovolil, abych si hrál v tvé zahradě. Dnes půjdeš se mnou do mé zahrady, kteráž jest ráj." A když sem toho odpoledne vběhly děti, našly obra mrtvého; ležel pod stromem a celý byl posypán bílými kvítky.
l
Autorův záměr: ve svých pohádkách Wilde rozvíjí pomocí různých postupů základní otázky o umění, citech i společnosti
l svým romantickým pojetím, přirozeným chápáním dobra a zla, nijak nezkaženou morálkou se tato část autorovy tvorby nejvíce vzdaluje jeho heslům - umění pro umění, tvrdícím, že krása a umění jsou lhostejné k životu
ů
Umělecké a kompoziční prostředky: všechny příběhy se vyznačují se velkou dávkou fantazie a romantičnosti, průzračným stylem, důrazem na melodii jazyka, náměty jsou prosté, jednoduché až naivní, jsou založeny na symbolech a alegorii
TIP: Přidávám odkazy na pohádky ve zjednodušené angličtině: The devoted friend (Oddaný přítel), The nightingale and the rose (Slavík a růže), The selfish giant (Sobecký obr). Pohádky jsou napsné hezky a srozumitelně, dporučuji!
Jak to vidím já:Oscar Wilde je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů (a asi nejoblíbenější anglický spisovatel), rozhodně doporučuju přečíst si aspoň jedno jeho dílo (Obraz Doriaana Graye, Šťastného princenebo Strašidlo Cantervillské rozhodně stojí za to. Výboný (i když opmíjený) je taky příbeh Zločin Lorda Artura Savila (navíc ho přečtete na jedno posezení). A to nejen kvůli tomu, abyste zaplnili místo v seznamu četby u maturity (popř.u státnic...:-)), ale prostě jen tak, protože je to krásné počtení.
"Krása existovala už dlouho před rokem 1880," napsal jistý kritik, "ale teprve Oscar Wilde ji uvedl do společnosti."
Oscar Wilde (16.10.1854 – 30.11.1900), anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu.
Zajímavosti o autorovi:
Jeho otec byl věhlasný chirurg, lékař královny Viktorie. Oscar se narodil jako dvojče, sourozenec však nepřežil. Matka ho několik let oblékala do dívčích šatů. Vynikal inteligencí, uměl se rychle orientovat v textu, měl vynikající paměť – při studiu exceloval. Byl egocentrista a společenský provokatér. Pořádal přednášková turné o životním stylu, byl vynikající vypravěč, vtipný i ironický. V dubnu 1895 byl u soudu shledán vinným z nemravnosti (homosexuální styk byl v Británii zakázán) a v dalším procese odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Vězení v Readingu ho zlomilo duševně i tělesně, po propuštění v květnu 1898 už nic podstatného nenapsal.
Tvorba:
Divadelní hry: Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipadoporučuj (TIP! skvělé české zpracování hry si můžete stáhnout tady), Vějíř lady Windermerové
Próza:Strašidlo cantervillskédoporučuji, Šťastný princ a jiné pohádkydoporučuji, Portrét pana W. H. , Zločin lorda Arthura Saviladoporučuji, Dům granátových jablek, Obraz Doriana Grayedoporučuji
TIP: Přečtěte si deset nejdůležitějších faktů o tomto spisovateli v angličtině.