Lenca | Vítězslav Nezval - Manon Lescaut

Děj příběhu začíná na nádvoří zájezdní hospody v Amiensu, kde se loučí studenti, kteří odjíždějí na prázdniny. Rytíř des Grieux a jeho přítel Tiberge, kteří se mají stát biskupy, však zůstávají. Des Grieux přichází do hostince, když uvidí z dostavníku vystuppovat "krásku z Arrasu" ,Manon Lescaut. Jakmile se spolu seznámí, bezmezně se do sebe zamilují. Manon poslali rodiče do kláštera, kde se má stát jeptiškou, Manon si to však nepřeje. Rytíř des Grieux slíbí, že ji osvobodí. Šťastní milenci spolu poté utečou do Paříže. Ten, kdo z nečekaného vzplanutí lásky radost nemá, je přítel des Grieuxe, Tiberge. Před odjezdem varuje des Grieuxe před láskou, která dokáže zraňovat, hlavně se však nechce od des Grieuxe odloučit.

Když se v Paříži Des Grieux na chvíli vzdálí, schází se Manon tajně s panem Duvalem, velkostatkářem a prokurátorem soudního dvora, s kterým se Manon seznámila již před odjezdem a kterému se také zalíbila. Půjčuje ji skvostný náhrdelník a Manon ho přijímá.

Rytíř des Grieux se o setkání dozví od služky a po rozhovoru s Tibergem se k jeho velké radosti vrací do kláštera a Manon opouští.

Manon však des Grieuxe vyhledá, rytíře přemůže její půvab a něžnost a odpouští ji. Oba se rozhodnou Duvalovi pomstít, odjíždí ho navštívit, přičemž se des Grieux vydává za bratra Manon. Jejich lest jim zprvu vychází, Duval dokonce daruje Manon náušnice, v tu chvíli však do bytu vstoupí Tiberge a tajemství je prozrazeno. Duval si bere šperky zpátky, oba vyžene z bytu a vyhrožuje jim policií.

Milenci žijí v bytě na pařížském venkově. Manon mezitím začíná projevovat lásku další muž, ta však dokazuje lásku des Grieuxi a italského šlechtice před jeho očima odmítá. Tiberge přesvědčí rytíře des Grieuxe, aby se setkal s Duvalovým synem a zbavil se Duvalovy nenávisti. Duvalův syn oběma slibuje, že se pokusí otcův hněv odvrátit a Manon přijímá jeho nabídku do opery. Ve skutečnosti ji však mladý Duval odveze k sobě do bytu a Manon posílá Des Grieuxemu pro potěšení služku mladého Duvala. Poté za ním přichází Tiberge a přizná, že chtěl aby Duvalův syn Manon svedl a on se nemusel od Dse Grieuxe odloučit.Tiberge se rozhodne chybu napravit a vyláká de Grieuxe z bytu, kam přichází za Manon des Grieux, který sluhům poručil, aby mladého Duvala zbili a zatkli. O všem se však dozví Duvalův otec a Manon s Dexrieuxem zatkne. Des Grieux je poté propuštěn, protože se za něj přimluví Tiberge, Manon je poslána na lodi trestankyň do Mississippi. Kvůli další Tibergově přímluve je dovoleno des Grieuxemu Manon doprovázet. Manon nakonec umírá v jeho náručí.

k

Vítězslav Nezval (26.5.1900 – 6.4.1958), český básník, dramatik, prozaik a překladatel (zvláště A. Rimbauda, překládal hlavně poezii francouzskou, ruskou, anglickou a německou). Ve 20. letech 20. století byl hlavním představitelem asociativní poezie poetismu.

 lll

Poetismus:
Pantomima – jeho první poetistická sbírka
Abeceda
Podivuhodný kouzelník
Papoušek na motocyklu - programová stať poetismu
Dobrodružství noci a vějíře
Hra v kostky 

Básně noci – 1930 - soubor, v němž je zařazen Edison a další texty (Podivuhodný kouzelník, Akrobat..) 
     Podivuhodný kouzelník – jedno z děl , které výrazně ovlivnilo poetismus. Lze říci, že Nezval dal (spolu s J. Seifertem) poetismu podobu. Tato báseň se stala symbolem poetismu. Kouzelník přichází především proto, aby naučil lidi radovat se ze života.
      Akrobat –  Báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. 
       Edison – Zde se zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejmarkantnější:
"Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti"
Druhý refrén (pro hráče), měl tuto podobu:
"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti"
      Signál času