Vítězslav Nezval - Manon Lescaut

Divadelní hra ve verších o sedmi dějstvích.

Vítězslav Nezval (26.5.1900 – 6.4.1958), český básník, dramatik, prozaik a překladatel (zvláště A. Rimbauda, překládal hlavně poezii francouzskou, ruskou, anglickou a německou). Ve 20. letech 20. století byl hlavním představitelem asociativní poezie poetismu.

Poetismus:
Pantomima – jeho první poetistická sbírka
Abeceda
Podivuhodný kouzelník
Papoušek na motocyklu - programová stať poetismu
Dobrodružství noci a vějíře
Hra v kostky 

Básně noci – 1930 - soubor, v němž je zařazen Edison a další texty (Podivuhodný kouzelník, Akrobat..) 
     Podivuhodný kouzelník – jedno z děl , které výrazně ovlivnilo poetismus. Lze říci, že Nezval dal (spolu s J. Seifertem) poetismu podobu. Tato báseň se stala symbolem poetismu. Kouzelník přichází především proto, aby naučil lidi radovat se ze života.
      Akrobat –  Báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. 
       Edison – Zde se zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejmarkantnější:
"Bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti"
Druhý refrén (pro hráče), měl tuto podobu:
"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti"
      Signál času

Dále navázal na Edisonovskou tvorbu, ale více se přiklání k vyjadřování se k tehdejším problémům (nezaměstnanost, hospodářská krize). Tyto sbírky byly důkazem, že i poetismus je schopen vyjadřovat se k závažným problémům.

Pět prstů
Skleněný havelok - svou tvorbou již částečně zasahuje do surrealismu
Sbohem a šáteček - počátky surrealismu

Surrealismus:
Žena v množném čísle
Absolutní hrobař
Praha s prsty deště

Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu:
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida  – napodobuje zde F. Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida

Socialistický realismus:
Stalin
Zpěv míru
Z domoviny
Křídla
Chrpy a města

Próza:
Pan Marat
Jak vejce vejci
Z mého života – paměti, o poetismu

Dramata:
Milenci z kiosku 
Manon Lescaut  – přeloženo, toto veršované drama je považováno za lepší než originál. Jedná se o jedno z nejlepších Nezvalových děl. V roce 1970 vznikla televizní hra s mimořádným citem pro básnickou hodnotu. V titulní roli hraje Jana Preissová, rytíře Des Grieux hraje Petr Štěpánek.
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – nebezpečí atomové války, přeloženo do angličtiny, francouzštiny, ruštiny a esperanta
Schovávaná na schodech