Karel Čapek - Povídky z druhé kapsy

1. srpen 2008 | 10.56 |
blog › 
Karel Čapek - Povídky z druhé kapsy

Povídky z druhé kapsy jsou souborem 24 povídek. Karel Čapek je otiskoval v Lidových novinách od ledna do září 1929 a téhož roku vyšly poprvé knižně. I tyto povídky mají podobnou tematiku jako Povídky z první kapsy: odhalování zločinů a hledání spravedlnosti a její vykonávání. Mají však daleko širší dosah než první kniha povídek. Čapek v nich zdůraznil význam vzájemných vztahů mezi lidmi, dobrých a účastných vztahů, a vyslovil svoji pevnou víru v člověka opravdu lidského.

Ukradený kaktus
Pan Holan, vrchní zahradník, vypráví příběh o panu Holbenovi, který vlastní obrovskou sbírku kaktusů. Protože je to sbírka opravdu ohromná, potrpí si pan Holben na to, aby byla veřejně přístupná. Jednou mu však vzácné kaktusy někdo začne krást.
Pan Holan se rozhodne zloděje vypátrat a dá do novin zprávu, že Holbenovy sbírky jsou ohroženy neznámou chorobou a pár dní nato uveřejní článek, že choroba se dá léčit jedině speciální tinkturou dostupnou i u pana Holbena. Okamžitě se přihlásil pan Ráček a tinkturu sháněl. Ukázalo se, že kaktusy odnášel už velmi dlouho v převleku za ženu. Pan Holan ho chtěl potrestat, ale když viděl, jaký je to vášnivý sběratel a jak mu bylo kaktusů líto, odvedl ho za panem Holbenem, aby si to spolu vyříkali. Ten byl však moc rád, že se konečně našel někdo, kdo dokáže jeho kaktusy ocenit a začal s panem Ráčkem spolupracovat. Pan Ráček nakonec zemřel mučednickou smrtí v Mexiku, protože se pokoušel ukrást jejich posvátnou rostlinu.

Povídka starého kriminálníka
Pan Bobek vypráví příběh, který se jednou stal v Palermu. Policie tam chytila muže se zakrvácenou dýkou. Muž se jmenoval Marco a přiznal, že spáchal vraždu, odmítal však prozradit, koho zabil. Marco byl zatčen, uvězněn, policie však nenašla mrtvolu a marně pátrala po vraždě, kterou by mohl spáchat. Přestože Marco nepřiznal koho zabil, přímo toužil po trestu. Zoufalá policie mu tedy chtěla dát vraždu, která se stala až po jeho zatčení, to však odmítl. Dávali mu šance na útěk, Marco se do cely vždy vracel. Bezradná policie mu oznámila, že bude další den propuštěn. Tu noc se Marco ve své cele oběsil. Takovou "nespravedlnost" neunesl.
Od té doby cela fungovala jako polepšovací zařízení. Každý koho tam zavřeli začal litovat svých činů a obrátil se na správnou cestu. Jednou tam však zavřeli Čecha – pana Bobka a od té doby "polepšovací účinky" přestaly fungovat.

Historie dirigenta Kaliny
Pan Kalina jednou jel dirigovat orchestr do Liverpoolu. Neuměl sice vůbec anglicky, ale to při jeho práci nevadilo.

"Muzikanti se domluví i beze slov." Po koncertě se šel projít k moři, kde uslyšel tichý rozhovor mezi mužem a ženou. Rozhovor však přerostl v hádku. Přestože jim pan Kalina nerozuměl, ten muž ho děsil. Mluvil naléhavým hlasem a pan Kalina pochopil, že něčím vyhrožuje a žena se snaží odporovat. Po chvilce se však její odpor zlomil.

" A tu ten mužský hlas zase poklesl do chlácholivého bzučení a tichých výhružek; ženské štkaní se změnilo ve zpitomělé a bezbranné vzdechy; a muž položil studeným šeptem několik otázek , na které patrně dostal kývnutí hlavy; neboť už nenaléhal."

Pan Kalina věděl, že se stane něco strašného, že se muž chystá spáchat zločin. Cítil, že musí něco udělat. Byl však bezmocný. Ať se to snažil vysvětlit policistům jakkoli, nerozuměli mu ani slovo. Další den byl v novinách článek o vraždě staré paní.

"Já nevím, jak jsem toho rána na zkoušce dirigoval; ale když jsem nakonec praštil taktovkou o zem a vyběhl na ulici, vykřikovali tam kameloti večerníky. Koupil jsem si jeden, - byl tam veliký nápis MURDER a pod ním fotografie nějaké bělovlasé paní. Já myslím, že murder znamená vražda."

Sbírka známek
Když byl pan Kraus malý kluk, vášnivě sbíral známky. Spolu s nejlepším kamarádem – chudým chlapcem Lojzíkem ohromnou sbírku ukrývali do skrýše na půdě, protože tatínek pana Krause neměl pro sbírku pochopení. Jednou však na delší dobu onemocněl a zjistil, že skrýš je prázdná. Horší než pocit ztráty, pro něj však bylo to, že sbírku mu jistě ukradl Lojzík – nejlepší přítel. S Lojzíkem přestal kamarádit, začal ho nenávidět. Přestal lidem důvěřovat, stal se z něj chladný, nepřátelský člověk.
Po padesáti letech našel sbírku na půdě v krabici, do které jí dal jeho otec. Někdo tenkrát sbírku našel a otec ji zabavil, protože nechtěl, aby zanedbával učení. Pozdě pochopil, že mu známky Lojzík tehdy neukradl a že mu neprávem křivdil.

"Pro to jediné křivé podezření jsem ztratil jediného kamaráda; pro to jsem ztratil dětství. Pro to jsem začal pohrdat verbeží; pro to jsem se choval nadutě; pro to jsem už k nikomu nepřilnul. Pro to jsem se po celý život nemohl podívat na poštovní známku bez nechuti a odporu. Pro to jsem nikdy nepsal své nevěstě a ženě a maskovla jsem to ím, že jsem povýšen nad citové výlevy; a má žena tím trpěla. Pro to jsem byl tak tvrdý a osamělý. Pro to, jen pro to jsem udělal takovou kariéru a plnil tak vzorně své povinnosti."
hhhhhhhhhh
Závrať
Poté, co se ovdovělý, bohatý fabrikant pan Gierke znovu oženil, odjel spolu se svou mladou ženou na svatební cestu do Itálie. V Benátkách si vyšli na rozhlednu a od té doby začal pan Gierke trpět strašnou závratí, která se čím dál víc stupňovala, byla čím dál víc nesnesitelnější. Pan Gierke málem zešílel, ale žádný doktor mu nedokázal pomoci. Až jednou k němu přišel doktor Spitz, který léčil pomocí potlačovaných představ. Tvrdil, že každý člověk má v podvědomí představy nebo vzpomínky, kterých se bojí a potlačuje je a kterých se může zbavit jen tehdy, když vyjdou najevo. Pan Gierke byl však velmi uzavřený a odmítal s lékařem mluvit. Pan Spitz se však nevzdal a rozhodl se o něm dozvědět co nejvíc informací od příbuzných. Dokázal zjistit, že pan Gierke svrhl svoji první ženu se skály a zdědil po ní velké peníze. Měl pocit, že to samé musí udělat i své druhé ženě, kterou miloval, a proto trpěl závratí. Po doktorově verdiktu se mu nesmírně ulevilo, závrať byla pryč, byl dokonale zdravý. Když však lékař odešel, vrhl se se schodů a zabil se.
h
O lyrickém zloději
Šéfredaktor Zach vypráví příběh o zloději, který vykradl obchod a na místě nechal vlastnoručně napsanou báseň. Pro její originalitu jí šéfredaktor otiskl.
l
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,
Sedum, vosm, devět, deset,
Jedenáct a dvanáct bije,
To je hodina pro zloděje.
Když jsem ty dveře páčil,
Někdo po ulici kráčel,
To bych nebyl zloděj, kdybych se bál,
Ty kroky šly pořád dál a dál,
Když člověk v takový tmě poslouchá,
Slyší, jak mu srdce bouchá,
To srdce je sirotek jako já,
Maminka by nade mnou plakala,
někdo má na světě neštěstí,
já jsem tu tak sám, to jen myš šelestí,
myš a já, zloději voba,
proto jsem jí nadrobil kus chleba,
vona se nechce ukázat, kde je,
zloděj se musí bát i zloděje.
k
A tak to šlo dál až nakonec bylo:
Moh bych toho napsat ještě více,
Ale vona mně už dohořívá svíce.
k
Během jednoho týdne vyloupil dva byty a další obchod a povzbuzen úspěchem z otištěné básně, nechával všude, kde kradl, další básně. Jeho verše však ztratily originalitu, byly čím dál slabší "autor se začal opakovat a vymýšlet si takové hejble a ciráty, zkrátka počal se chovat jako skutečný spisovatel." V novinách už další básně neotiskli. Zloděj si na pana Zacha jednou počkal, ptal se ho, proč neotiskli další jeho básně a pan Zach mu prozradil skutečný důvod a dal mu přečíst básně od slavného autora pro inspiraci. Nedlouho poté ho chytili, protože si na místě činu lámal hlavu s novou básní. Uvěznili ho, ale on psal dál, tentokrát básně o vězení. V nich si však musel vymýšlet, protože v kriminále nebylo o čem psát. 



Karel Čapek (9.1.1890 – 25.12.1938), český prozaik, dramatik, básník, publicista a překladatel.

Karel Čapek.jpg

Dílo:

Tvorbu Karla Čapka můžeme rozdělit na pět období:

1.období: do r. 1920 (období kratších próz)
V těchto dílech se projevuje relativismus - pohled na pravdu z různých pohledů
díla s bratrem Josefem:
Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy

samostatně
:
Boží muka  – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka.
Trapné povídky
Loupežník

2.období: 1920 - 1927 (románové a dramatické utopie), strach před zneužitím techniky
R.U.R  (Rossum's Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti). V tomto dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi údajně poradil bratr Josef.  Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidé postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu.

Továrna na absolutno – fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, ing. Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.

Věc Makropulos  -  Tajemná žena Elina Makropulos prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře Rudolfa II., a který objevil elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí jí závidí, ale ona touží zemřít, protože lidský život je těžký a jeho normální délka stačí. Za 300 let poznala všechny lidské vlastnosti, vidí už jen něco, co se stále opakuje, to ji unavuje.

Krakatit – román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš, získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit.
 

Ze života hmyzu - jednotlivé druhy hmyzu představují charaktery lidí.

cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl

3.období:1928 - 1933 (povídky)
Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy

Zahradníkův rok
– jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.

Dášenka, čili život štěněte - Toto dílo, napsané a fotografované s Josefem Čapkem, je vyprávění o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Karel Čapek vypráví tomuto pejskovi psí pohádky, které jsou tak trochu také bajkami.

Devatero pohádek  – pohádky z různých zaměstnání, kde Čapek dětem sděluje určité principy lidského chování (např. listovní tajemství).

Jak se co dělá

Marsyas čili na okraji literatury 
– zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou.
sloupky do novin - sobory knih: Měl jsm psa a kočku, Kalendář, O lidech, Kniha apokryfů

4.období: 1933 - 1935 (noetická trilogie), noetika - nauka o poznání
Hordubal – základem této novely je skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů (Podkarpatská Rus) a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde klade otázky typu jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu? Při usvědčení se ztratí Hordubalovo srdce, symbolizuje nevyřešený příběh Hordubala.
 
Povětroň – v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím (na základě toho, jací jsou sami).

Obyčejný život – drážní úředník v penzi líčí svůj "obyčejný život" v pamětech a zamýšlí se nad ním. Postupně dochází k přesvědčení, že se vlastně skládá z mnoha osobností, které dohromady tvoří jeho osud.

5.období: 1935 - 1938 (reakce na ohrožení)
Válka s mloky – protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe "životní prostor". Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.

Bílá nemoc - objevuje se diktátor (Maršál), který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit zfanatizovaným davem cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.

Matka -  Antifašistické drama, kde otevřeně vyhlašuje nutnost boje proti fašismu. V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy.

Život a dílo skladatele Foltýna - vydáno posmrtně – nedokončený román

Hovory s TGM

znaky Čapkovy tvorby: bohatost jazyka, hromadění synonym

3280

 Přečtěte si také obsahy POVÍDEK Z JEDNÉ KAPSY

!Veškeré dílo Karla Čapka online!

Citáty Karla Čapka si můžete přečístTADY

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.04 (49x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Karel Čapek - Povídky z druhé kapsy katulka77 30. 07. 2008 - 20:03
RE: Karel Čapek - Povídky z druhé kapsy lenca 03. 08. 2008 - 17:52
RE: Karel Čapek - Povídky z druhé kapsy cvoček 04. 08. 2008 - 10:42